Z tvrdých skvrn umulousaných papírů,
skrápíme životní hmoty zžírající rakovinu temene.
Od zraků blíž,
klouzáš
do roztřepených konců vlasů.
Vypadaly pro zásluhy nových životů.
Sama ses vyplenila,
abys dokázala světu,
jak má se žít..
Bez dek, polštářů a lásky,
tam,
na konci umírání..
ST ... umíme se sebeobětovat až do zničení, ale umíme se také začít mít rádi...i sami sebe...pro dobro druhých :-)
02.08.2016 09:22:03 | Malá mořská víla