Návštěvnost
Přiznání
Přiznání
Anotace: Není moc povedená, ale po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že ji sem přece jen dám.
Nevím co, ale bolí to.
Nevím co, ale pálí to.
Vím kdo, ale nepřiznám,
jaké city k němu chovám.
A víte proč? Je to jen mezi námi.
Někomu jinému patří jeho srdce.
Doufám, že mohu se podělit s vámi,
o trápení, co jde se mnou ruku v ruce.
Nikdy jsem nechtěla nic, než za střízliva
zažít s ním to, co na párty bývá.
Koukám na něj a vím, že mě nechce,
špatné náladě pak propadnu lehce.
Vyspím se z toho, říkám si znova,
nesmím se tomu dneska poddat.
Když ho však spatřím, srdce mi vzplane
a toužím po něm, jak zmrzlý po vaně.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tiskmoc hezký, párkrát sem si to taky prožil, nic pěknýho, ale tohle se ti povedlo :)
15.10.2016 17:25:25 | DigBallz
Je dobře, že jsi ji sem dala. Je to takové upřímné - od srdce. A to se cení víc, než dokonalý rytmus a rým. Ráda dávám tip.
03.09.2016 22:27:11 | danaska
děkuju :)
03.09.2016 22:50:30 | Alik918
kdysi jsem zkoušel spát ve spacáku v zimě. A ve čtyři hodiny ráno jsem to zcela zmrzlý (ale to je neověřitelná subjektivní zkušenost) vzdal a šel se rozmrazit do teplé sprchy.
Dnes mám horší pocit než tehdy, ale tvůj poslední verš mi evokuje tuto vzpomínku.
Až zestárneš, pochopíš, že mráz srdce je horší než to, co zakoušíme tělesně.
BTW: za dalších 30 let jsem prožil mnoho nocí v mrazu, ale měl jsem lepší spacák. Což je jen chabá útěcha pro toho, kdo mrzne teď. Kéž najdeš slunce!
01.09.2016 22:56:55 | VIZ