První láska

Bytost něžná, vřelá, milá
i nad slunce šarmem jasná
svým vzhledem plným krásy
učinila ze mne blázna

Skromností jen samou byla
polí, květin vůní žila
očima se na mne smála
 mne – mrzouta – okouzlila

Oslepil mne lesk těch vlasů
 jak temné noci luny zář
 která už tak krásně jasnou
lemovala její tvář

Když kolem mne procházela
tlukot srdce mého byl jak -
oř, jenž kdesi v dáli cválal
jenž kdysi vezl onu krásu
  co shodila mého smutku vak

Ten však jal se znovu plnit
neb oř ztratil svého jezdce
 sebe za to musím vinit
ze snu nazpět se mi nechce…

Právě jsem se probudil
zpět do trpké reality
  další večer musím čekat
až se mi znovu zjevíš Ty
jež dalas pocítit své rty

 - mně -

klukovi Tebou unesen -
snad se jednou onen sen
ve skutečnost promění…