Postesknutí

Sejde z očí – sejde z mysli.
A to je to, oč tu běží …
Neuvidíš, neuslyšíš –
venku zatím hustě sněží.

Za co schovalo se tvoje já ?
Ze stínu k tobě ruku natahuji –
Což jsoucno tvoje nahmátnou se dá?
Moc od toho si už neslibuji.

Jsi dlouho v jiné dimenzi –
vzpomínky lehce chladnou,
sálem prázdným ještě tóny zní,
ve váze růže tiše vadnou.