V zahradě

V zahradě

 

 

Z toho ticha

teskno je

-to Zima do trav

rozhodila závoje

 

A rukou zkřehlou

chůzí vratkou

zdobí cestu

jinovatkou

 

Kráčí krůček

po kroku

až tam směrem

k potoku

 

Kde přejde tiše

po kladině

skloní hlavu

ke hladině

 

A jak dýchne

už se zhlíží v ledu

„…Prý milovat

nedovedu…“

 

Otáčí se

mizí v mlází

-to z té zimy cit jí

schází-

 

Je tam sama

schoulená

a klepou se jí

kolena

 

Bosé nárty

boří v sněhu

 

(přála by si Lásku, Něhu)

 

A hned do něj

pokleká

 

***

 

-Bože, dej mi, prosím, teplo  člověka-

 

 

 

 

........

 

 

Věnovaná Tobě a dolní zahradě s těma obříma lopuchama, co jsme nosili na hlavě. Jabloním s těma nejlepšíma jabkama, cos mi trhal k narozeninám a procházkám s Elou. Tvýmu krbu a teplu domova.