Poslední pořízení

Ve svém dvaašedesátém roku,

započal jsem toto psát,

na počátku posledního kroku,

nepřestal se nikdy smát.

 

Vždyť život to byl v celku plodný,

své srdce s láskou rozdával,

a lásky plné byl jistě hodný,

věděl každý, kdo jej poznával.

 

Ty smrti krutá, též milosrdná,

poslední co ještě může být,

každý ji jednou jistě pozná,

smrt to je konec a věčný klid.

 

Zdravím ty, jenž pozůstali,

na věčnou cestu mě vyprovází,

jimž mysl a oči se dnes kalí,

tak se tu mějte moji drazí.

 

Chtě nechtě podvolit se dění,

zůstat bych tu s vámi chtěl.

Charón však zná jiné pořízení!

Odcházím do míst mrtvých těl.

 

Odcházím do míst zapomnění,

kde vůkol jsou všichni hluší,

konečnou přípřež smrt nám mění,

za peníz Charón převeze mou duši.

 

Tělo, jež skončilo tak bídně,

očistný oheň vem ho v plen,

než hníti zahrabaný v hlíně,

raději lehnout popelem.

 

Tu schránku pak dejte tam,

co moje Hana odpočívá,

ať jí po svém boku opět mám,

ať se zas jeden na druhého dívá.