Návštěvnost
Polibek, co vzal mi duši
Polibek, co vzal mi duši
Když zavřu oči
a moje ústa
vyplní pocit
nezkrotné touhy
... a žár,
ten spalující žár ...
cítím se jistá,
že musím Tě prosit
o dotek pouhý…
Když dotknu se Tě rty,
ztrácím se v Tobě
- úplně celá -
i se svou duší
... a srdcem,
tím zlomeným srdcem ...
Oddám se prosbě
"Tvá chci být zcela!"
Však mysl tuší,
že tímhle polibkem
duše
vykrvácela …
Komentáře (18)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskAsi není pouhá náhodná symbolika to, že polibek "vyjídající" duši se provádí stejným prostředkem jako kterým se normálně jí jídlo :-)
05.02.2018 10:57:38 | Chancer
No... Asi jsem u toho na jídlo myslela. :D
06.02.2018 13:40:56 | Aiury
To je zvláštní... :-) Ajurinko...
Zdá se, že jaro na sebe nenechalo čekat a vlilo nezkrotnou touhu a Lásku do srdcí párů, které k sobě procitají..Je to až neuvěřitelné a nádherné... ST... :-)
22.03.2017 17:55:26 | Tvořilka Lenka
To není jarem, milá Tvořilko, to je pocity :) :) děkuji za nádherný komentář :)
29.03.2017 12:38:18 | Aiury
Jsi určitě nemocná,otázka je ? jestli chceš uzdravit... :-)
08.02.2017 17:33:32 | Danger
záleží na tom jak :))
08.02.2017 17:35:53 | Aiury
...ta tvá poezie mi fakt chyběla...
03.02.2017 20:00:28 | Jort
Tak měla jsem trochu tvůrčí krizi, přiznávám :) A děkuji!
03.02.2017 20:06:16 | Aiury
Když duše by polibkem vykrvácela, možná bys ho měla pro jiného schovat..
03.02.2017 15:23:32 | Jin&Jang
Však já schovám ... děkuji :)
03.02.2017 15:45:54 | Aiury
Tak to je moc krásné...
03.02.2017 14:21:31 | Zahleděná do neznáma
Mnohokrát děkuji, milá Zahledělko :))
03.02.2017 15:14:51 | Aiury