Prázdný kout

Anotace: Báseň o samotné duši, kterou pohltila prázdnota.

Sbírka: Mišákovi povídky a Bedrunčiny básničky

V temném koutě postava se krčí.
Nic neříká, ale zticha není.
Potají tam totiž stále brečí,
téměř je na pokraji omdlení.

Nemá silu ani odvahu odejít.
I když se snaží, nedokáže je najít.
"Proč se to stalo?" ptá se jen sama sebe.
Poté se ohlédne: "Kam zmizelo nebe?"

Čím déle se v koutě sama trápí,
tím více před očima všem mizí.
Samota ji přikryla svou kápí,
její duši jako oves sklízí.

Po čase krátkém stane se kout prázdným...
Nikdo neví, kde se duše nachází.
Snad je na místě šťastným a veselým,
kde nedostane se zpět do nesnází.