Dědečkovi

Před rokem, někdy touhle dobou,
vím, že bylo úterý,
já zvedla jsem,
ten očekávaný telefon.
Ruce se mi třásly,
tělo celé se chvělo,
když zaslechla jsem na druhém konci vzlyky od člověka,
od kterého je slýchávám jen velmi málo.

Vnímala jsem,
jak těžké bylo,
říct mi tu skutečnost,
že tvé tělo,
ten den…
…vydechlo naposled.

I když to byla zpráva,
kterou jsem poslední měsíc,
každým dnem očekávala.
…nebylo možné se na to připravit…

Bylo by snad snazší,
kdyby to přišlo náhle,
neočekávaně…

A já tu teď po roce,
stále tak tupě hledím…

Klíče od auta popadám,
sešlapuji pedál až na podlahu
a tam někde uvnitř…
…doufám,
že od toho všeho ujedu.
Někam daleko,
možná i do minulosti…
…třeba se vrátím v čase a všechno změním…
…a třeba taky ne…

V srdci mém navždy zůstaneš...
...dědečku...♥