Melt in all tears of joy

Anotace: tahle báseň je nejstarší z těch které tady uvádím.. sou to mé zahnívající pocity dušené v samotě, které sem do té doby nevykřičela, dnes už díky otevření pandořiny skříňky vyprchaly...

Za lůžkem rozprýskaných rtů,
těžkopádně zasychají slintavé řečičky.
V mysli agresivních rozdrážděných adolescentů,
se obalují nevyjádřeným vztekem.

Potřebuješ úsměv,chceš ho.
Vem nůž a řezej, řezej, řezej.
Jen to udělej a vykouzli si ho.
Vykouzli si krásnej úsměv krvavej.

A já Ti posloužím,
posloužím ti-pokusný fialový králíček,
ale jestlipak si podplacený úsměv zasloužím?

Vyslintej všechno důležité,
na krví znečištěný ubrus.
Nikdy však nesmí to být upřímné,
a nechej se vést.

Peníze spolkni,
je to jen přežitek,
Lásku zavrhni,
je to pouze kamufláž,
A zdraví,
to si už hodně dávno poděláš.

Jsi gladiátor odsouzený k smrti,
jen se postav čelem k císaři,
A plivej dokud na něj nevypliveš všechna svá vlastní slova.

S pistolí v krku se špatně rozplývá
o kráse a bezchybnosti okolo,
Už zdálky vidím, jak ti z koutku úst odkapává,
ha ha, tak tebe to taky postihlo.

Máš přírodní dready spletené z různorodosti,
hhoříš svou vlastní holou jedinečností.
A já tě nezachráním. Ne, ne, ne. Nemám dost sil!