Blázen

 stoupivše v močál já spatřil jsem dívku

oděna v satén z přemodrých řas

však perleť odhalila kostěnou dýku

to zrada skryla se za jednu z krás

pohledem strnul ten přízrak mé zkázy

myšlenka s myšlenkou v houfu se točí

byla by schopna snad polámat vazy?

odpověd hledám v těch tajemných očích

líbezným hlasem láká mě k sobě

mé nohy již močál pohltil dávno

bude ti smutno v tom bahnitém hrobě?

otevři se pro mě nebeská bráno!

poslední tlukot zjihlého srdce

marně bych čekal na salvu z děl

břemeno života nesl jsem trpce

na blázna každý hned zapomněl