V hrob se obracím

Truchlím na hrobě svého mládí.
Uvadlo jak včerejší večer.
V dáli již vidím vlastní hrob.
Jen krapet za horizont…
tam kde nicota a zapomnění jen.

Generace plynou jak voda,
která obrušuje odkaz,
který jsme tu možná zanechali.
Poznali tu pravdu života.
Balvan jak Sisyfos valíme k poznání,
abychom pak během našeho skonu poznali,
že vše špatně jsme pochopili
a marnost nás pohltí.
To poslední, co nás doprovodí na naší cestě poslední.
Loni, letos, ani příští rok se nedobereme konečnému poznání.