Rozcyklení
Rozcyklení
Anotace: Tak to chodí. Jedny dveře se zavřou, klíč se ztratí... Jiné se ale otevřou. Bohudíky za to.
Jsem ráda, že odcházím.
Už nechci vidět Tě víc,
nechci muset to říct.
Vědět dál, že jsem ta druhá,
že Ty jsi kostka ledu tuhá,
nechci vědět, co už vím.
Ten rok byl na mě dlouhej...
Hledala jsem rozhřešení.
Našla jsem jen hloupé snění,
za zvuků rozednění.
Scházím dolů po schodech.
Dolů. Přesto dochází mi dech...
Už tady nic pro mě není.
Nic víc, ni okamžik pouhej.
Cítím Tvoje oči v zádech.
Cosi z Tebe volá mě zpátky,
ale i když míváš dlouhý pátky,
sám se mi už nikdy neozveš.
Raději krok vpřed, než další lež.
Nádech. Výdech.
Nádech...
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk18.10.2017 08:23:34 mouseova
Tak to znám. Přesně. Rok... Nebyla jsem ani druhá, ani třetí, ani čtvrtá. To vše najednou. Ani jsem se neohlédla. A jdu dál. Takoví nás nejsou hodni...
09.10.2017 17:55:57 Šípková Růženka
Závidím mu Tvou přítomnost,
mohl bys taky, kdybys chtěl,
Ale nechceš, nesnažíš se…
Nikdy si se nesnažil.
Jen rád o tom povídáš, píšeš…
Láska není tvůj cíl.
Je to příliš složité,
neplánovat, nechat všechno lehce plavat
Je jednodušší, já vím
jen to ještě jako ty neumím.
Já ztrácím hlavu,
zapomínám v lásce na sebe.
V každém se snažím najít nebe,
byla jsem v rukách osudu.
Já se však polepším,
Od zítřka budu,
já pro sebe vším.
09.10.2017 20:44:35 Stela
A v tom máš pravdu, Růženko! To, co je nejtěžší, je být vším sám sobě... Rozdavačnost způsobuje vyčerpání a trápení. Děkuji za procítěnou odezvu. :)
