Padající hvězda

Drahé smutné přítelkyni

Trpí-li blízká duše – každý nádech na hrudi bolí,
Proč ? – ptáme se dokola zbytečně…
A jak slepí tápeme rukama po okolí,
které k nám je tak chladné a netečné.

Však v dáli mihotá se plamínek,
Je proklatě daleko – ale svítí…,
snad prodereš se tiše pavučinou vzpomínek
do míst nádherných, kde kvete a voní kvítí.

Zatím je všechno daleko –
řekla bys možná v nekonečnu,
čas ale prázdný prostor pomalu vstřebá
a ke kruhu Tvého života zas přimkne lásky tečnu.