Navždy

Stále tě vidím, jdeš po ulicii
naproti mně se zvednutou rukou
a s úsměvem máváš mi,
ale potom mizíš - když mrknu.

Stejná opraná modrá bunda,
boty, co barvu ztratily,
stříbrné hodinky na ruce a
vybledlé černé kalhoty.

I po čtyřech letech tě vidím všude,
ten pán s modrym kšiltem, naproti,
až moc připomíná mi tě.
Má stejné hnědé oči, jako jsi měl ty.

Letí mi hlavou zda bys byl pyšný,
kdybys mě viděl dnes.
Když ti na hrob pokládám kytky,
ta bolest nedá se snést.

Avšak nemysli si
Můj milý dědo,
že bych někdy
chtěla zapomenout.