Další rána

Mam uvnitř prázdno, tmu a nevím co se děje,
začíná jaro a vše kolem mě se směje.
Cítím jak ve mě klíčí semínko beznaděje,
připadám si jako blázen co do tváře smrti se směje.
Zdi se na mě řítí a temnota se přibližuje,
oči vidí bludy a srdce se zpomaluje.
Zahlédl jsem kousek světla, myslel že přijde spása,
sdrdce zase poskočilo a mozek myslel, krása.
Jenže světlo bylo stále blíž,
mozku to je divný nemyslíš?
Naděje zabýval už jen malý kus,
a pak mě ze tmy srazil autobus