V dešti se houpeš

Prší.

 

Prší dešťová voda.

 

Prší prázdná slova

niterné myšlenky

přivázané na provázku

aby je vítr neodvál.

 

K zemi se snáší vše nevyřčené

střípky s ostrými hranami

zabodávají se do bledých paží

jak ostří nože

do kůže.

 

Prší ti do hlavy

a ty kapky zaplňují tvou mysl

jindy prázdnou.

 

Houpeš se.

 

Sem.

 

Tam.

 

Sem tam.

 

Houpeš se v dešti

a nebeské slzy

rozplývají tvůj odraz v kaluži.

 

Houpeš se v krůpějích

andělského smutku

protože i andělé pláčou.

 

A všichni víme

proč.