V hlavě mám černého pasažéra

Že prý to jiskru nemělo

ač stojím tu jak Hus.

Snad se ti mne zželelo,

když prosil jsem tě o oheň.

Že prý jsme každý jiný;

rozdíl byl zřejmě v úsměvu:

ten můj byl trochu křivý

a tvůj patřil jinému.

Že prý se nechceš nutit,

byli bychom nešťastni;

holt se nedá svítit,

když cit můj je tvé vězení.

Že prý jsme na to mladí,

což je strašný rozsudek.

Ta bolest, co mne dáví,

má asi u mne vejměnek.