Smutná chlípnost její
něžně se plazí
pokroucenými pruty
sahá k zemi
hladí
prohnilá těla
postranních umrlců
věrná jako počasí
mění svůj směr
jazyky žene do výšky
drobně olízne příměří
až ztratí
pár zbytečností
pak
znovu romanticky
přepadává k zemi
hledat vodu
svého života