Životu

Krajina planých slov tvých,
nedotčena kruhy lásky,
plna změti stromů zlých,
jen ty taháš za provázky.

Provázky zmatku duše,
z nejtenčího hedvábí,
zvonky beznaděje zní,
každý o kráse života sní.

Krajina značená kapkami krve.
krvavé vody,
krvavé nebe,
od krve polité schody.

Schody do nebe,
dříve plamen čistoty hrál,
který jsi více, než-li znal,
ty, nenávisti král.

Dnes andělé si tě berou,
do obráceného nebe,
vybral sis divu, kterou,
znáš jen skrze sebe.

Červeň tvé tělo pohlcuje,
snad ti bude skvěle,
pokryje tě teplo vřelé,
ty oběť, vrah já.