Proč jsi stále v mojí hlavě?
Proč zapomenout na tebe neumím?
Vždyť na všechny před tebou jsem zapomněla hravě,
Kdy už tě z myšlenek vypustím?
Chvíli už byl od tebe klid,
Pak ses zase objevila,
Prosím vzpomínko, nech mě být,
Když už jsem všechno pokazila...
Je pozdě,už se nedá nic dělat,
Vždyť už si na mě ani nevzpomene,
Není šance na její návrat,
Má srdce jako z kamene.
Jako migréna mi hlavou koluje,
Pomyšlení na ní,
Čím déle mozkem poputuje,
Tím více mě zraní.
Přízraku minulosti,moc tě prosím
Ztrať se navždy a už se nevracej,
Ušetři mě,velký smutek v sobě nosím
A ještě větší beznaděj.
Překrásná báseň, plná citu. Moc se omlouvám, že jsem si jí nevšimla dříve, leč zůstala mi skrytá jako bělostná perla v lastuře. Jsem ráda, že jsem ji konečně objevila. Píšeš nádherně, milá Amiradi.
30.12.2018 08:11:56 | Titanie
Nesmírně melodická báseň s pohádkovým nádechem utrápeného zpěvu víly, jež zapomění oddati se touží...
27.12.2018 20:50:47 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Děkuji, jsi velmi mila :)
28.12.2018 00:10:59 | Amiradi
I Ty, růžičko spanilá :)
28.12.2018 11:03:14 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Každý kámen se musí brousit ... a hle, drahokam ... houšť a větší kapky
21.12.2018 20:32:51 | VEDz RVAHEs
Doufám, že to tak bude i mého kamene...
21.12.2018 23:00:53 | Amiradi
Bude,srdínko,musíš věřit ...Vřit a neztrácet naději,sluníčko moje..
28.12.2018 11:04:02 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA