rejhy na stole sou zas o rok starší,
nažraný popela z cigaret
a já ředim tmu v láhvi s vodkou
tak s prstem místo špuntu
sem tam s ní zatřepu
a koukám, jak se v ní míchá
jak inkoust s vodou
dělá takový ty tmavý mraky,
co kdovíodkud tahnou déšť
snad čekám
že se usadí u dna
jak lacinej sníh
v skleněnejch koulích
a všechno bude jako dřív
..tohle je typická "kulišácká" poezie, která mě baví a zároveň dost irituje svojí až moc nespisovnou "podobou"... Ale -a to jsem Ti psal do komentů i dříve- je výborná...
28.02.2007 20:41:00 | skaj