Stíny askeze

Anotace: Meditativní pochody psané při poslechu hudby ukrajinského umělce Antona Belova. Inspirace filmem. Půlnoční blues.

Sériového vraha popravili na elektrickém křesle. Proud mu pronikl do míchy a tělesných orgánů a usmazil, zamrazil a usmrtil jeho životní funkce, smysly, orgány i genitalie.

Šli jsme s kamarádem z kina, tlumené žluté světlo luceren dopadalo na bílé zulove kostky chodniku a já se podivoval nad tím, co jej vedlo tak dlouho zapírat ?

Nekonečná touha po svobodě, po životě, po vykoupeni, přílišná snaha vyhnout s3 bolesti a utrpení, intolerance k pravdě a lidským bytostem, naprostá ztráta citových a morálních hodnot a pokřivené vnímání lidskosti?

Až v posledních vrcholich uvědomění, že za tyto ohavné činy, neskonale zlé a zvrácené zaplatí životem, vyvolala citový vjem slzy, toliko predstirany nebo
skutečný?

Možná uvnitř jeho samého existovaly různé osobnosti, strašné a animozni, vražedné a vypocitave, neschopné se navzajem propojit a ukotvit velicinami lásky.

Podobný strach nad přiznáním a rozpadem osobnosti, vztahu, jsem zazival při svých toulkách na cestě nevěry, zapomeni, propadani chtici, chrlicim slabinam a zadostem telesnosti, držen a stahovan sexuálním pudem, orientován pudem sebezáchovy v bludném kruhu sebedestrukce.

Ono zalhavani úplné základní a relativní skutečnosti umocnovala podstatu zakázaného ovoce touhy, nevyrcene, ulisne, zardousene pohnutky, degradovane do podoby pouhé záliby uchovat starý tvar oné skutečnosti.

Jednou jsem se propadl v mimotelnich nadobach vesmírné bytosti a v hudební extaticke agonii prožíval ten trip až do morku kostí se stál zaprisahlym obráncem lásky a míru, pravdy a sounáležitosti, Ale uvnitř mne se schovavali ještě další protichůdné bytosti, které jsem vytesnil, milovník, král, magus, umělec a zabiják, monstrum, jakési nepopsatelné archetypalni zlo, přesahující rámec této planety a galaxie.

Část toho se nejspíše rodila odněkud z nitra kolektivního vědomí a stahovala veškeré dostupné zakrvavene vedení o lidstvu a jeho utajovanych pokladech mnoha set iluzornich vědomí, nastroje nesmrtelnosti a zabíjení.

Viděl jsem to monstrum jak před obrovskou pravdou svých činů dokáže predatorsky cenit zuby, smát se a odrážet tak kristalovou podstatu dvojdomosti zla, které bylo zaseto do lidských srdcí na počátku věku spolu s dobrem a vahami morálního kompasu svědomí, majaku nad lidstvem před zkazonosnou katastrofou planetární sebedestrukce, narušení esencialnich ekosystemu a kvintesencialni čistoty vody na Zemi.

Nejenom, ze jsem se vzdaloval lidskému tělu, viděl jsem za okamžiky svého zrození a smrti, představa života jako atrapy toho co je na druhé straně, paranoicka skutečnost mnoha vražd spáchaných na pachatelech vlastního nevědomí.

Třetí faze perinatalni politiky personálního podvodu. Sám jsem se stal tím masovým monstrem a čelil obvinění ze všech možným zločinům, predstavitelnym i dosud nepredstavitelnym, proti lidskosti a proti vesmírné působnosti.

Ale nesoudili mne lidské bytosti, ale bytosti, ale bytosti diferenciovane a z jiné dimenze, než je tento vesmir, co bylo děsivě odborné, ze jsem cítil ve své monumentální paranoii, ze tyto bytosti jsou ještě mnohem krutejsi a zlejsi ve vynalezani trestů.

Nechali vás zemřít na těch nejbizardnejsich místech v různě absurdních scenarich, v okamžiku, kdy jste si mysleli, ze máte před očima těsný konec života a posmrtny svitek, zaklapla opona a kulisy se rozsypali a vy jste se teprve dozvěděli rozsudek.

Smrt je jen virtuální a není cesty ven. Energie zůstává uveznena navěky v systému. Jen individuální vědomí je ve svých iluzornich kategoriích zdánlivě oddělené od celku. Věřím nyní v dobro a přál bych si více vědomí. A věřím ve svobodu po smrti. Nekonečnou virtuální svobodu.

Svobodu bez materie.
Svobodu za-materii.
Svobodu nulteho bodu.

Snad znovu zbarvit tělo citem pro verše.
Pochopit, poznat, nalézt.
Uvěřit, spatřit, plavat.

Tichem obrodit srdce.
Nepolapitelne touhou ve světle a stínu.
Neukojitelnym pokladem ze zlata.

Na smrt jdoucí milost zapirajici.
Uvolnujici vinu odpoustejici.
V popel rozprasen mezi své oběti.

Do údolí které je mimo a zlo.
V údolí věcného zapomnění od života.
V údolí kde vládne svrchovana blazenost srdce.

Bohové jsou smirni.
Buď smířen příteli.
Upokojen ve svém pokoji Míru a Lásky.