Usínání

Už zase ležím v posteli cizí
A další den pomalu mizí.
Každou noc spím na místě jiném,
Blíže k hluchým cizím lidem.
A nevím,  jestli je to tak dobře.

Peřiny voní vůní neznámou
A já taktéž řeším neznámou,
Neznámou v rovnici mého života,
Je jí snad,  touha?  Láska?  Ochota?
...
Prý nabývá více hodnot.
No!  A teď kruci mě hodnoť!

Lidi dávají mi plané sliby,
Ale znáš to: sliby, chyby.
Žiju v prosté nedůvěře,
Je v ní touha po nevěře
A stejně mě nemůžeš odsoudit.

Nikdy mě neslyšíš,  víš?
Stejně zas někde s jinou spíš .
Tak jako já dneska večer...
Spím s beznadějí.