Duhový most

Za mostem slunce nádherně svítí,
tam spousta je jídla a voní tam kvítí,
tam nacházíš spoustu lásky a krásy,
na tom místě, kam odešla jsi.
Stalo se nejspíš, co se stát mělo,
duše opustila nemocné tělo,
život jsi měla krásný a dlouhý
a najednou zůstal žal a pláč pouhý.
Jsem celá nešťastná z tvojí ztráty,
ty jsi teď za mostem a nic tě netrápí,
jsi opět zdravá, tak proč to tak bolí?
Nikdy bych neřekla, že mě to skolí.
Čekáš tam na nás, z obláčku shlížíš,
zatím i náš čas se pomalu blíží,
a až to nastane, až přijde ten čas,
s tebou se za mostem shledáme zas.
Zatím však, dokud mé srdce bije,
i nadále tvá duše na zemi žije.