Pohlédnu do slunce

Anotace: Vnitřní zpověď, nejistota, nejasné cíle, pochyby nad sebou a jakási lítost nad prázdným životem - to všechno se mi utvořilo v básničku. Nikdy jsem příliš nebyl na rýmovanou poezii, ale tentokrát to ty rýmy prostě chtělo.

O samotě sedím
píši marná slova
klíče ke dveřím, jež nevidím.
Čekám na zázrak
čekám na znamení
na dotek, co mě probudí.

Vidím jen střepy
nevidím celek
svaté i moudré znám.
Mám věřit srdci
nebo jen mysli
na čí radu dát mám?

Vím, že byl čas
kdy něco jsem propás
kámen či oltář nepolíbil.
Zápěstí bez jizev
a tělo bez modřin
zrcadlo pěstí jsem neroztříštil.

O samotě sedím
vyhlížím z okna
čekám na znamení, čekám na zázrak.
Pohlédnu do slunce
a nezavřu víčka
dokud nepochopím či neztratím zrak.