Pocit z cesty

Dívka stojí na zastávce autobusu
Stojí tam s úzkostí
Se strachem odloučení.
S hlavou dolů radši stojí.
Pohledem snaží se vyhnout
Lidem co s ní jedou.

Nastupují do busu
Ona strach má že všimnou si ji.
Jedna z nich pozdraví
A ona odvětí.

Tuhle z nich má asi nejradši
Ostatní se chovají jako myši.

Jednají jako by zde nebyla
Spíš jako by překážela.
Naštvaní jsou
Bavit se musí s ňou.

Věří že se to zlepší
Ale u koní asi chce být radši sama.

Ona považuje je za neznámé lidi
Protože z části jsou to ještě kidi.

Věří že se s ní budou bavit
Zatím slyší jak se o ní ve zlým baví.

Doufá že s nimi pracovat nebude
A na nic se jich muset ptát nebude.

Má strach že někomu sebere koně
Nebo na ni zbyde nějaký těžší.

Ony chtějí jet ve skupině
Aby s sebou nemuseli mít břímě.
Dívku to mrzí
A pod vlak to rozmýšlí.

Nikomu nechce ublížit
Možná leda tak sobě
Za pokus socializace.

Stres, strach, úzkost, pochyby
To ji teď trápí bezpochyby.