Chvilkový smutek ze světa

Viděl jsem svět a byl jsem mlád.
Viděl jsem a nebyl z něho rád.

Tolik válek, tolik smutku, tolik utrpení.
Většinu z nich začli lidé stářím a mocí pobláznění.

Nemoci, hladomory, smrti už jen nejmladších!
Pro nic za nic. PRO VŠE PŘECI!
(říká ten, kdo je začal)

S tváří přilepenou na monitorech.
Brečíme, smějeme se a bojíme se.

To vše nejde vrátit, ledaže...
Ledaže bychom zastavili čas.

Vzali ručičky hodin a posunovali jimi zpět.
O desítky let.

Však posunuli bychom jen ty ručičky.
Svět by se nezměnil.

Tak doufat můžeme snad jen.
Že co kdyby bylo tak nějak líp, nějak hůř.

Co kdyby bylo líp.
Co kdyby bylo hůř.

Ale co kdyby bylo líp.
Ale co kdyby bylo hůř.
...