Holubice

Bílá holubice usedla.

V zobáčku jen malý květ.

jakoby dávala mi znamení,

ale má duše posedlá

stvořena pro jiný svět

Já jen tupě krčím rameny.

 

Ona mi něco říká.

Nebo se snad směje?

 Ne slyším ona naříká.

Chudinka celá se chvěje 

 

 

Natahuji k ní ruce.

Tak pojď ke mně malá,

ale já z kamene srdce

a s holubičky rázem skála 

 

Ns zemi jen to kvítí

co zobáčku držela.

Pro mě jiz slunko nesvítí 

Další duše jenž umřela.

 

Já Ďáblu svou duši zaprodal.

Odsouzen k věcné bolesti.

Mám zůstat nebo jít opodál 

Vždyť je to jedno.

Nosím jen neštěstí