Anotace: ...
Natahuji do plic kouř
Rum teče po skleničce
V duchu si promítám ten večer
Kdy vše bylo tak jak má být
Cigaret bylo víc a rumu též
Smích byl stálý host
A teď..
Nevím kde je
Proklínám tě živote
Za to jak s kartami hraješ
Za to, že je pusto...
A já sedím tu sama
Místo smíchu slzy
V srdci pusto
V hlavě bordel
A já nevím...
Co za kartu teď do placu dáš..
Někdy si říkám. Non-stop záruka pohody a lásky od života povinností? Jak "sobecké" a mylné. Lidský život není "Sociálkou lásky" s nárokem na přídavky štěstí. Tak člověk by měl být vděčným, za každý dar krásného okamžiku. Co dostal v plusu, tak si (jen) vážit.
Tvůj prozaický styl psaní se mi líbí.
24.04.2020 11:57:08 | šerý