Anotace: ...
Je to jako každý den
Vstanu a zapálím si cigaretu
Plíce mě bolí z té přemíry nikotinu
V horké sprše rozmrzá tělo
Které nikdo přes noc nezahřál
Rty zahalím do červené
A na sebe..
Vezmu si černou a tu mikinu co moc dobře znáš
Jako každý den jdu tou stejnou ulicí
Se stejnou maskou na tváři
A moc dobře vím, že až se budu vracet za úsvitu domů
Další den bude naprosto stejný.. dokud to nezměníš
Nespoléhat, nevěřit, změnit se...
13.11.2020 00:59:49 | Eru Alonnar
Zešílet, neposlouchat, dělat co říká srdce.
13.11.2020 01:04:34 | Marlene0621
To je taky možnost, ale ty následky.
Pak nediv se ...
13.11.2020 01:10:54 | Eru Alonnar
Řeknu Ti tajemství, jo?
Život se nedá přežít a já vážně nebudu umírat s tím, že jsem něco neudělala, i když mě to ničilo :).
13.11.2020 01:12:58 | Marlene0621
Ne přežít, ale užít si život protože je tuze krátký. Tak proč si ho ztrpčovat.
Nečekat jít dál...
13.11.2020 01:17:17 | Eru Alonnar
Tvá poezie je fajn* S podobnou maskou chodím na protějším molu chodníku. V stejnostejnu podruhé nezabloudíš.
29.04.2020 19:47:41 | šerý