Tichošlápek

Beze stopy a zvuku prostý
Tichy jak proudy řeky v údolí
Kráčí cestou osamělý a nohy bosé
Nikdo jej nevidí, každé uši hluché
Otázky plavou i míjí vše okolo
Okem síta mizí v tom širém prázdnu
Znovu a znovu se snaží lapit
Dostat je na tělo, dírou přestat tratit
Kde získal ten plášť, který vše halí?
Proč nabyl tak zákeřnou věc?
Snad ne chyba v dětství, snad ne
Zřejmě úděl bytí a povahy jest
Ztraceny básník plný touhy kráčí světem dál
V myšlenkách drsný se skořápkou krovek hmyzu
Nechá se vláčet ulicemi neznáma
Jak houba co saje a plný lihu
V městě bez ulic a liduprázdna