do takových konvic se čaj už nedělá
porcelánová nedělní odpoledne…
slova slova jak opar nad šálkem tvých úst
tvoje oči jak lžičky se točívaly
a míchaly mi v srdci
čaj ve štíhlé konvici
jež stojí jak plameňák na jedné noze vůně
takový čaj se už nedělá
proto asi je mi o sobotách smutno tesklivo
umělohmotná varná konvice
nestydatě souloží se vzrušeným podstavcem…
z uštknuté zdi vyškubnu zahryzlou šňůru
zasyčí to na dně otlučeného hrnku
jak opařená nevinnost
vyplave na hladinu vědomí
nafouklý čajový sáček
bolest sama
Díky všem za zajímavé komentáře:)
25.07.2020 12:59:32 | Péter T.
Dost dobré!
25.07.2020 06:40:40 | R.K.
Tak mi to pasuje do nálady, déšť, ticho, svícen a vděčnost, že mohu z porcelánu po babičce..
24.07.2020 21:18:14 | Vivien
tak to je parádní text krásný origoš obraty dlouho jsem něco takového nečetla o čaji a konvicích v básnické podobě a já mám doma malovanou porcelánovou konvici čaj piji jen z ní a žádný příšerný plovoucí sáčky už neumíme pít ani čaj .)
24.07.2020 14:58:51 | xoxoxo
i mistři čajového obřadu by měli z Tvé nostalgické básně radost! ST* :-D*
24.07.2020 13:02:55 | Frr
Hloupé je, že to zrychlování už nám přijde normální. Ale báseň krásná. :)
24.07.2020 12:50:02 | Clay
Tedy, netuším zralost. Ale ta čajová směs Ticha, určitě neobsahuje meduňku. To je dobře. Okoštoval jsem a počkám si, co to se mnou časem udělá.
24.07.2020 11:58:04 | šerý
Umělohmotná konvice mění chuť čaje, ten ztrácí svoji vůni.
24.07.2020 11:25:43 | Donne