Když opuštěný u lesa
sám zasněn hledím oknem ven –
nenalezená adresa
milenky je mým osudem.
Sonáty ticha klávesa,
jež nerodí se každý den,
mi navrátila nebesa
ve shonu šedi kasáren.
10.05.2025 19:33:20 mkinka
Upřímné a vznešené.
10.05.2025 22:33:55 ARNOKULT
Děkuji. Stance. Avšak s krátkým veršem. Dnes už bych to asi psal jinak. Nevím jak sám sebe hodnotit. Stále se hledám. Proto mne asi i Žluťák kritizuje. Nemám pevně daný styl (už moderní) jako např. Sonador.
10.05.2025 22:53:56 uživatel smazán
kašli na hlupáky, piš, jak ti to padá
10.05.2025 23:07:23 ARNOKULT
Ano - kdybych měl méně "aktivit" - ale! Vždyť se "hrabu" do všeho. Poslední úplný úlet - v Praze přednáška o naprosté "fantasmagořině".
https://www.youtube.com/watch?v=dS3Tjgp1Z7Y
10.05.2025 23:57:26 uživatel smazán
jj, to jsem dnes viděl na IR. Super
09.09.2020 23:10:56 uživatel smazán
Mám také ráda večerní pohledy z okna .-)
A můžu poslouchat jen tajemné zvuky lesa.
10.09.2020 00:32:24 ARNOKULT
Já bydlím v Jizerských horách. Zahrada přímo navazuje na les - je vlastně lesem - velmi zarostlým.
01.09.2020 20:23:45 jenommarie
Pohled do lesa
vzpomínky co hřejí.
Hudbu mezi stromy
tiše rozeznějí.
* ST Pěkná báseň ;-)
01.09.2020 20:49:45 ARNOKULT
Děkuji. Já vždy u toho okna pozdě v noci sedím. Poslouchám Wagnera a čtu Kafku.
Zahrada je zarostlá, temná a s mnoha stromy. Je to už vlastně les.