VZPOMÍNKA NA DĚTSVÍ
VZPOMÍNKA NA DĚTSVÍ
někde v tichu zapomnění
lásky našeho dětství
slzy stečou po okraji
šedí setmění –
až tam kde jen v modrém stínu
nalézám svůj sen:
nesmrtelný obraz krásy
tváří stále rozesmátých
když po cestě hleděla si
do mých očí nechápavých
v okamžiku radosti
umlčený dnešní nocí
hledím do tmy v bezmoci
oknem lehce zamlženým
když hodiny tikají
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskNejvětší tvůrci tvoří z bolesti.To je známé již odpradávna.
03.09.2020 22:06:22 | Krahujec
To nevím - já nevím kdo jsem. Nicméně platí, že celý život převážně trpím. Tak to musí asi být. V pranici současnosti jsem samozřejmě neobstál. Nikoho neviním - všichni jsme v zajetí nelidské doby.
03.09.2020 22:20:22 | ARNOKULT
Všechno můžeš změnit pouze ty. Vše máš ve své moci a jak s tím vším naložíš, je pouze na tobě. Mnoho čtenářů zde tě poznalo a jsi oblíbený, takže vědí , kdo jsi. Jsi citlivý, hodný, analytický introvert s křehkou duší, který to vše interpretuje do svejch dílek. Dost lidiček Tě obdivuje, včetně mě. Máš talent a cítění napříč historií a poznání.Raduj se pro svou tvorbu a uznání.Obdivuji vzdělané lidičky se srdcem na pravém místě. S úctou a pokorou, Slávek Lou.
03.09.2020 23:57:42 | Krahujec
Děkuji. Tolik chvály si nezasloužím. Pravda - lehký život jsem neměl. Já jsem nula. To bylo vždy mé krédo - asi jsem neměl číst Kafku už na gymplu. Takže - důležitější jsou ti ostatní. Současné pojetí je opačné - kupodivu i u "duchovních" "guru" současnosti hlásajících: "miluj se". Křesťanství může kdokoli odmítat z pozice vědy (i když s ohledem na mnohé nejasnosti v kvantové fyzice bych byl opatrný /Heisenbergova relace neurčitosti, kvantová provázanost atd. atd./) - nicméně (pokud připustím epigenetiku /dnes už relevantní/) - zážitky se "dědí" (není to jen o DNA). Jsme povinováni ke svým předkům, pro něž utrpení bylo integrální součástí života. I kdyby Kristus neexistoval reálně - je součástí našich "epigenů" (metylace/demetylace). Navíc je zde "kulturní" (duchovní) přenos. Ten se nedá materialisticky vysvětlit (obdobně jako fenomén vědomí).
04.09.2020 07:29:28 | ARNOKULT
Tolik vzpomínek.
Někdy se vyloudí úsměv,
malé pousmání.
Někdy nás slza zmáčí.
Vzpomínky bývají jako koření.
Některé vůně i okamžiky,
nás vrátí, do vzpomínky..
na malou chvíli
..zpátky.
Moc pěkná báseň
příjemný večer přeji. *ST ;)
03.09.2020 21:43:00 | jenommarie