Dopisy tátovi
Dopisy tátovi
Tobě tam nahoru posílám,
zas jedno z těch smutným psaní.
To že tě pořád ve vzpomínkách,
doma, venku, i na pivu vidím Tě se smát.
Prostě táto, pořád mám Tě rád.
Vítr v odpověď fouká,
mně do vlasů, jako kdybys mě chtěl pohladit.
A já vím že to už se nestane,
i kdybych se na hlavu stavěl a na konec světa chtěl jít.
A pak začne déšť,
ten nekonečný proud tisíců, milionů slz.
Těch slz co uleví mrakům, od hrozné tíže.
Já přál bych si pohladit Tebe, kéž bys byl na Zemi,
a mně blíže.
Ne, nemůžeš mi bejt blíž, protože v srdci Tě pořád mám,
pořád sedím, brečím a vzpomínám.
A pořád si říkám, že je to nefér svět,
Tak Ti táto chci zase říct, že přeju si aby mi bylo zase pět...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Mít to pouto v srdci je hodně bolestné, obzvlášť, když už milovaný člověk nežije. Není den, kdy bych necítila, jistou tu prázdnotu po rodičich. Život je nám dán takový jaký je... Báseň, opravdu silná ST*
21.09.2020 07:04:45 | Isla
Ta báseň má neobyčejnou sílu, opravdu to prožívám s Vámi. To je báječné. Fakt skvělé. Velmi silné.
FSB!
20.09.2020 22:24:57 | Roser
Nahoru poslaná slova..
v srdci schované vzpomínky.
Neznáme důvod, pro mnohá.
Čas.. nás snad posílí.
Hodně bolestné ** a srdcem psaná
20.09.2020 22:22:24 | jenommarie
Nádherná báseň, která vyjadřuje stesk po tátovi.Myslím si, že skoro všichni to takto prožíváme.NEDÁ se zapomenout a v srdci tátu stále máme.
Příjemný večer a..ST..
20.09.2020 21:35:54 | Jaruška
