Mýtus

Plamen svíčky stíny křiví,
sklenka mysl rozpouští.
Vzpomínky se zdají divný,
a jenom bůh odpouští.

Postava do sebe schoulená,
se siluetou láhve vína,
přemýšlím co to znamená,
když snů je jenom polovina.

Svět je křeslo v tomhle bytě,
čas za oknem jen možná plyne.
Vzpomínek deka je tak těžká,
lesk jim již nikdy nevrátíme.

Teskná hraje z telefonu hudba,
po zdech tanec stínu mimo rytmus.
Bolí duše náhle zchudlá,
láska byla jenom mýtus.