Dítě v hrobě

Malý černý uzlíček
třese se v hrobě,
v ruce drží náramek,
to vše je kvůli zlobě.

Za tu zlobu
může láska,
která za tu dobu
snihla jak dřevěná lávka.

Vinu dávám jenom sobě,
za to, že ta lávka shnila,
za to, že to dítě leží v hrobě.
To já mu do hrobu pomohla.

To dítě v hrobě jsem,
nedospělá a neznalá světa,
pevně věřím, že to byl jen sen
a tuto básneň končí tato věta.