Vymačkáváš ze mne život
jako malé dítě z bublinkové folie
duši
jenž se ještě před chvilkou
ježila nadutostí
kolem nové knihy
nebuďme slepí a hluší
paty ztužené
žulovými klouby prahor
božským křísnutím
posílají jiskru
do ochablých obratlů
dlouhé páteře
rozvětvujíc se v žabernatou hruď
kde klenou se statečná prsa
nad hranicí svalů a žil
dýchám ten hořký dým
spálených útrob bez masky
a ve skrčené grimase
nastavuji tělo
říčným pískům
i písek říční může být říčný...
13.01.2021 12:29:32 | enigman
velmi působivé
děkuji
č.
10.01.2021 09:27:14 | cep2
Ono to přijde, to od paty vyztužení koSTry, tak nějak to z veršů vnímám Marcellko, i když začátek vymačkává ty bublinky ouvej ..
08.01.2021 14:30:55 | Vivien
..poslat jen pumpičkou do bublinek
.. statečná ženo
..Zem písky prosévá
..v bolestech mnohým
..kéž nejsme slepí a ani hluší.* ST:)*
08.01.2021 12:25:21 | jenommarie
jóó prahory - vždycky si představuju, že byly okrskem RájeST* :-D*
08.01.2021 11:22:18 | Frr
ony omyvaji ... vanutim more ... nekonecnosti a bezbrehosti ...z
08.01.2021 10:53:27 | zdenka