konvalinky

Na jaře dívka bosa v lese
Ještě ji zebe zbylý sníh
konvalinky v dlaních nese
na věneček svatební

Pryč je jaro, dozrál klas,
dívčin krok jde lesem zas
kontryhelu plná nůše
v jejím těle nová duše

Na podzim už plody šípků
sbírají v lese do košíku
dítě k hrudi přivázané
mladé ruce lesu známé

Padla zima, všude sníh
tam v lese kdesi v závějích
jsou dvoje stopy zatoulané
a den už noci říká pane

Přišlo jaro, sněhy tají
uprostřed lesa na mechu
konvalinky obrůstají
dvě zmrzlá těla bez dechu