Anotace: prej bych měla psát o jídle. snaha vzít do ruky pero, protože nemůžu zmáčknout spoušť.
až jednou budeš dost
bude tě maličko
nejmíň
smutek je sladkej
hutně návykovej
smutek je jak
med co se jim pokryješ
a vyválíš se v peří
s vlkama řveš na měsíc
už tvý labuti nevěří
ani nebe plný hvězd
co se divíš
když je tě pořád
každym soustem víc
smutek je jako čokoláda jeden kousek nikdy nestačí
11.02.2021 07:47:58 | Clown
Pěkná básnička, povedla se Ti.
10.02.2021 23:01:44 | Jaruška
nikdy si nebudeš dost
ani kdyby tě zbylo maličko
nejmíň
smutek je sladkej
hutně návykovej
jako vata co snídáš
a kafe co obědváš
s vlkama řveš na měsíc
už ti tvý tělo nevěří
ani nebe plný hvězd
co se divíš
když je ho pořád
každým dnem míň
10.02.2021 19:53:55 | ElaJah