Když má člověk starost.

Když má člověk starost
a nemůže pomoct,
tak myslí a myslí.

Smutní i kost.
Když má člověk starost.

Sype si zrní na hlavu
a myslí, jak dodat náladu.

A tak, kdo máte starost o druhé,
myslete na ně. Posílejte jim své dlaně!
Krásně, jemně, i když nedávají zájem zjevně.

Všichni jsme děti.
A občas nerozum do nás vletí.

Tak objetí, které k nim doletí.
I když neslyší, nevidí.

Buďte s nimi!
Myšlenkami!

Každý máme svoje chyby
a jsme z jedné zemské rodiny.

Občas není v každém správné roviny.
I taktéž kolísají kurzy latiny.

A chybí malované maliny.
Nejsem malíř z profese.
Jen z deprese.

Ať slova útěchy
báseň přinese.

Jsem s Tebou! Ty a Ty!
Každý máme svoje trampoty.
Nejde nám smích na paty.

Ani správné šlápoty.
Tak ať slova udělají záplaty.
Buď šťastný! Ty a Ty!