Nevinná

nevinná
přesto cítí vinu
smyslná ústa
plná nevyřčených slov
možná by zněla v kostelích
za sykotu planoucích svící
stoupala vzhůru na kůr
dotýkala se klenby kupolí
odtud
padala neslyšena
němě a odevzdaně
na studenou dlažbu
jako zářivě bílí
ranění ptáci
plačící purpurové slzy
s ubitou touhou
po svobodě