Těžko teď rozeznám dobré a zlé
vše nějak mi v mlze splývá.
Duše bez radosti co hladoví po lásce
do morku kostí se vrývá.
Dřív brala jsem s nadsázkou
bulvár a články, kalendáře -
akty nahých žen
teď pomyslím na to, v očích mě pálí
a zevnitř bolí
jak prázdno holých stěn.
Na sebe byla jsem hrdá
teď zničená tělem svým,
že nejsem tím
co se ti líbí.
Na kolena padám
nebe tak daleko když pohlédnu vzhůru
až na do zas sahám
a uvnitř křičím, bolím - umírám.
Máš sílu zvednout se zas, tak hlouposti jiným postavit pevnou hráz. Nádech a zase vstát, na slunci se zase hřát...
03.07.2021 21:36:51 | Protos1182
Tu sílu mi dávají ti co ve mě věří. Tak zhluboka se nadechuji a děkuji.
03.07.2021 23:25:27 | Jean89
Ať je líp.
02.07.2021 15:37:44 | mkinka
Krásně smutná/pravdivá. I s jedním křídlem se dá letět. Jeď dál!
02.07.2021 15:06:26 | Achilleus Naso
Vydržím,přebolím a věřit v lepší zítřky. Děkuju.
03.07.2021 08:08:26 | Jean89