Jsem architekt vlastní zkázy
jenž v hlavě nosí vizi,
jak tužku mezi oči vrazí,
jen vyndat jí musí cizí
Ze strmých skal,voda stéká
jen ptákům teče krev do peří
v údolí rozlila se rubínová řeka
jež s lidmi o holý život soupeří
Jsem architekt vlastní smrti,
jenže bez tužky a výkresů
má vlastní vize mne škrtí
když svůj plán jí přednesu
jeežiš, Péťo, až jsem se lekla. učila jsem se vyslovovat "ch", ale tohle mě dostalo. nemůžu si pomoct, ale STrašně se mi líbí druhá sloka a současně mi trhá srdce. :-))
23.07.2021 04:07:33 | Iva Husárková