Viděla jsem hádku.
Viděla jsem hádku.
Jdu po ulici.
Hádka bratrů snad.
Bála jsem se ptát.
Ty patříš do blázince
a trpký úsměv v řece.
Jdu dál.
Nepletu se.
Podobenství poznávám.
Jen mlčím.
V sobě povoluji slzy.
V pár slovech
cosi vězí.
Možná ten
cizí drsný smích
mě ovládl víc.
Už nemluvím.
Břicho se mi chce obrátit.
Někdy snaha marná.
Když nálada je varná.
A ovzduší hlásí dobu temna.
Chybí slova jemná.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
všichni se hádají
neznám ještě nikoho
kdo by se nehádal
jednou na žižkově
přišli k nám do parku
kluk s holkou
kteří se hádali a provokovali
že už z dálky kyždý věděl
že se blíží
ani děti by to tak dlouho nyvydržely
měli to jako zadání
takový program
pořád po sobě něco házdeli
brali věci jeden druhému
překřikovali se
nicméně přišla na něco řeč
a oni si sedli na pangejt
vedle sebe
oba poslouchali
tak jim to slušelo
hezky k sobě padli
jenže to někdo řekl
jak jim to sluší
načež se vzpamatovali
okamžitě vstali
a znova
04.08.2021 02:10:08 | ttragelaf
