Podzimní duše

Tma se rozpouští,jak tér
pomalu zaplavuje moje vnitřní orgány
a poleptala hlasivky,
jenom má duše byla,jako moře
po ztroskotání tankeru

vysoké stromy rostly
ze ztrouchnivělých pařezů
nechráněný železniční přejezd
někde u lesa cinká,jako umíráček
pro další případné sebevrahy,
jež rozhodli se zůstat na kolejích

Jsem neklidná podzimní duše
zrozená uprostřed sychravého večera
z horských mlh a plískanic
do mé kolébky padaly
pestře zbarvené listy z blízkého lesa
můj spánek rušilo
hejno vran černých jak listopadová noc
tenkrát byla taková tma
že nebylo poznat zda prší
nebo se snáší první vločky