Osud

Říkali mi nepiš ty blbosti.
Já neměla v sobě radosti.
Dělej něco pořádného.
Slyšela jsem jen.
Stín v duši.
Loutka pro jiné.
Osoba, co nemá jmen.

Přišla jsem sem
následujíc svůj sen.
Nebyla to náhoda jen.
Slzy ve slovech
řinčely a sten.
Vypovídala jsem se
a našla v sobě
tisíc jmen.

Stohy papírů
ve stínů bolů
našly směr i víru.
Jsem tu a nacházím
štěstí škvíru.
Přání vesmíru
vyrvat ze sebe kus života
a dát a řvát,
že nic není taková slota.
Žít se má,
i když tělo bez duše
občas umírá.
Nejsem tak černá, ani bílá.
Spíše šedá a holá.
Kus čehosi, co volá
ve stínu samoty
a těší mě bosá noha.
Žiji dál,
neřeším, co osud vzal i dal.
Sféra nekonečna drží
papír v ruce.
Cloumá a zvučí.
Psát jsou vánoce
a vzrušení, uklidnění
i rozptýlení.
Krásné umění,
co dovádí v rytmu Karibiku,
i když mám díru v triku.
Vnitřní radost.
Vděk a chuť smíchu.
Konec nářků, vzlyků.