Pár chvil ponechte mi,
bych mohla život svůj, prožít zas.
Pár zrnek písku v hodinách,
co říkají, k odchodu již nastal čas.
Ve vzpomínku ráda zbloudím,
na úsměv tvůj a vřelé srdce.
Jak polibek horký na tě loudím
a touhou hoří naše ruce.
Litovat? Čeho? Snad strachu jen,
ten někdy silnější byl nežli city.
Však chvíle láskou nasáklé,
mám do své mysli navždy vryty.
Jsem jen špetka prachu,
teď loučím se, již beze strachu.
Jdu tam, kde nic mi neschází
a láska tvá mne provází.
Jen jedno lhostejné mi není,
to nedá mi spát a srdce mi drásá.
Nedozrálé sny již barvu mění,
smět sklidit je, byla by krása…
Kéž ty nedozrálé brzy dozrají,
plnou chuť životu pořád dávají...
Krásný den, Pitt (*)
26.10.2021 23:27:58 | Emily Říhová
Moc krásný. Chápu v tom snad loučení...?
06.10.2021 11:38:59 | Koala
ještě ne:-) doufám :-) ale tak nějak mi přistála v hlavě, tak jsem jí musela vdechnout život...
06.10.2021 12:31:28 | Pittoresque
Nedozrálé sny i Ty jsou k utržení a jejich huť nás často překvapí, milá Pittoresqe. Krásná báseň hlubokého obsahu
05.10.2021 22:45:00 | Akrij8
V tvých krocích cítím zralost ženy,
co LÁSKU v srdci stále má,
tak smířená i s tím, co nelze
ach milá Pitt*
vždyť já to znám.
Máš tolik lásky
tolik touhy
a pro SEBE měj nejvíce
a život tvůj je láskou plný
ať nebolí TĚ, tvé srdce.*ST ;)
05.10.2021 22:36:54 | jenommarie
Málo kdy i slunci nastavenému, vše beze zbytku dozraje a vybarví se. Snad nám osud lakotí dokonalé štěstí, aby neztratilo ceny a nepobralo laciného třpytu.
Hezky sis pobásnila Pitt*
05.10.2021 19:18:40 | šerý