Revolver

Posledních pár týdnů
pokaždé, když přemýšlím,
mám nemilou vidinu
toho, jak kulku hlavou si proháním.

Vždy vezmu revolver zrezlý,
přiložím jej k hornímu patru,
a když kulka si cestu razí
mou hlavou, procitnu.

Možná by to tak lepší bylo,
snaží se mi mozek naznačit?
Smutek v srdci a duši by to skrylo,
když jej nedokážu vyhnat.

Cítím, že volně již nedýchám.
Mají snad zlé jazyky pravdu?
Když o mně tvrdí ten klam,
že bez tebe to zvládnu.

Musím si dávat pozor na slova,
která vypouštím z úst bez rozmyslu,
protože dobře znám ten slogan
bude použito proti mě vše, co řeknu.

Chápu, mlčeti je zlato, tak raději
mám být potichu a nic neříkat,
neboť má slova mi v budoucnu ublíží
a mlčet je lepší, než znovu lhát.

Takže od této chvíle, slibuji ti,
nebudu o tobě mluvit a
jen budu sedět mlčky,
abych tvou pověst nešpinila.

Nic, co jsem řekla o tobě,
vtipkujíc nad svou situací,
jsem nemyslala špatně,
už vím, proč tvá ústa mlčí.

Kdybys mi podal revolver
a dal mi jednu věc za úkol,
kdybys to opravdu chtěl,
zkrášlím si hlavu kulkou.